.
.
* * * MEŠITA HVĚZD * * *
SLOVO
Slovo je démantspolykaný šňůrami vět.
Nechce osamět
na ostrůvku zapomnění.
Zrodí se,
zazáří,
a už ho není.
ZPĚV
Přes paže kaktusů ven se dívám.
Trochu je teskno mi,
a proto zpívám.
Copak to tak nedělají
lidé odjakživa?
Když je srdce
plné smutku,
člověk vždycky zpívá.