.
.
* * * ZÁŘIJOVÁ RŮŽE * * *
SLOVO
Slovo je nůžči květina,
od něho všechno
vlastně začíná.
Važ slova svá
na vážkách úst.
Nechej je vzklíčit,
pak vzrůst.
Vzejde-li bodlák,
rychle ho znič,
vzejde-li květ,
otevř mu svět.
PAMPELIŠKOVÁ
Tisíce housátekjaro vysedělo.
Každé z nich kousíček
jara v sobě mělo.
Žluť záhy změní se
v bělounké peří.
Vítr je rozfouká,
na louku sněží.
Chomáčky peřinek
chytají pak víly,
aby měkce spaly,
když noc protančily.
NOČNÍ
Den dávno šel už spát,noc tančí mezi stromy,
jako hrady zakleté
ze zahrad ční domy.
Všude stín a všude tma,
všude pusto tak,
i ty hvězdy vzdálené
černý ukryl mrak.
Sama ve tmě tiše stojím,
z okna hledím do noci,
té černé tmy se tolik bojím,
a přec ji musím přemoci.