.
.
* * * PRAMÍNKY NADĚJE * * *
SNÍH
Kolikrát už dřívviděly oči ten div
rej vloček
dovádivých
sníh
sníh
sníh
peříčka snů
vílí smích
třpyt barev
stříbrných
sníh
sníh
sníh
MODRÝ OHEŇ
Keře bezů modře hoří,dotýká se jich prst boží,
přikazuje modře plát,
prý má modrou barvu rád.
Modrý oheň krásně voní,
voní víc, než voněl vloni,
odkudpak smí vůni brát,
je to z božích zahrad snad?
Pojďme k tomu ohýnku,
ohřejme se trošinku,
člověk, ten se nemá ptát,
proč smí šeřík modře plát.
HOLOUBCI
Na štítu střechy holoubci dvaobírají svoje peří.
Vata mračen stát zůstala,
což na lásku oni věří?
Dva holoubci šedobílí
nebaví se s mraky,
on se zobáčkem jí dotkl,
ona jeho taky.
Hlavičky své zaklánějí,
k sobě tulí tělíčka
a potom, polehoučku,
hladí si svá peříčka.
Nemluví o svojí touze,
jenom mlčí krásně,
proto jsem tu jejich lásku
vdechla do své básně.