ÚVOD O AUTORCE PŘEHLED TVORBY UKÁZKY AKTUALITY FOTOGALERIE OHLASY POZVÁNKA KONTAKTY
.
.
* * * PRAMÍNKY NADĚJE * * *
SNÍH
Kolikrát už dřív
viděly oči ten div
rej vloček
           dovádivých
sníh
         sníh
                     sníh
peříčka snů
vílí smích
třpyt barev
           stříbrných
sníh
          sníh
                     sníh
MODRÝ OHEŇ
Keře bezů modře hoří,
dotýká se jich prst boží,
přikazuje modře plát,
prý má modrou barvu rád.

Modrý oheň krásně voní,
voní víc, než voněl vloni,
odkudpak smí vůni brát,
je to z božích zahrad snad?

Pojďme k tomu ohýnku,
ohřejme se trošinku,
člověk, ten se nemá ptát,
proč smí šeřík modře plát.
HOLOUBCI
Na štítu střechy holoubci dva
obírají svoje peří.
Vata mračen stát zůstala,
což na lásku oni věří?

Dva holoubci šedobílí
nebaví se s mraky,
on se zobáčkem jí dotkl,
ona jeho taky.

Hlavičky své zaklánějí,
k sobě tulí tělíčka
a potom, polehoučku,
hladí si svá peříčka.

Nemluví o svojí touze,
jenom mlčí krásně,
proto jsem tu jejich lásku
vdechla do své básně.
zpět...