.
.
* * * PAVOUČCI MYŠLENEK * * *
BÍLÉ VÁNOCE
Dotekem stříbrnýmdo srdce vplují.
Vlnami něhy
omyjí břehy
v nás.
Kouzelným mávnutím
vzpomínky probudí,
na ty, co odešli,
co klečí u jeslí
Božích.
Ježíšku v nás
v jesličkách srdce,
ozvěnou koled
přestává bolet
i duše má.
PŮLNOC
Sametem nociperly hvězd
vábí nás
poznáním
dalekých cest.
Pokorou duše
tušíme krásu,
plyneme s ní
na vlnách času.
Poutníci průsvitní
vyšli jsme z těl,
bolesti žár
dávno potemněl.
Motýlí let
na stříbře nití.
V zákoutích noci
srdce nám svítí.
PAVOUČCI MYŠLENEK
Pavoučci myšlenekpředou hebkou síť.
Muško štěstí,
chyť se,
chyť!
Z myšlenek jistotu
pavoučci předou,
za nitku přetrhlou
hned jinou vedou.
Nemůže nevletět
ta muška malá
do sítě utkané.
Proč by se bála?
Z pavoučích sítí
po stříbrné niti
důvěry v sebe
navštíví i tebe.