Kamínek bílý
držím v horké dlani
a on mi tiše vypráví
o vodě mazlivé,
o sladkém milování.

Kamínku bílý,
něžně zaoblený,
jsi ale plný dírek, ran,
kdepak jsi přišel k nim,
když byl jsi tolik milován?

Proč mlčíš, kamínku,
proč náhle chladíš tak?
To není kamínek,
to poraněný pták
hledá stinnou skrýš.

Ze světa vzpomínek
bázlivý pták
slétl ke mně blíž.