ÚVOD O AUTORCE PŘEHLED TVORBY UKÁZKY AKTUALITY FOTOGALERIE OHLASY POZVÁNKA KONTAKTY
.
.
* * * PÍSNĚ ZE STARÝCH HRADŮ * * *
PAN ŽUNKAL
Pan Žunkal šněruje silnici,
při tom si vesele zpívá,
nedbá, zda někdo na něho
s úsměškem třeba se dívá.

„Kdo nepil, umřel, kdo pil, též,“
tak vždycky rozšafně praví,
pak-li mu někdo poradí,
aby si neničil zdraví.

Žunkal je družná povaha,
milovník zvířat k tomu,
jakmile on jde do města,
opičku vede si domů.
BOREK
Babička mi nakázala,
nechej psa na řetězu,
on je tulák, uteče nám,
ta pak dostaneš řezu.

Můžeš si s ním podovádět,
třeba s ním i jídat,
ale jakmile ho pustíš,
budeš za něj hlídat!

Borečku, že neutečeš,
ty jsi hodný, to je strachu,
zmáčknu háček, Borku, Borku,
ale Borek už je v prachu.

Byl to tulák, utekl nám,
nedalo se jinak čekat.
Babička mě uvázala
a já musel štěkat.
LAKOMEC
Kdo peníze rozhazuje,
blázen je, či větroplach,
ale též moudře nejedná,
kdo jí ukrop jen a hrách.

Rozumný, ten si vždy příjmy
i vydání napíše.
Labužník, ten zas mívá
pokladnici ve břiše.

Ať tak nebo onak žiješ,
vždy pamatuj na konec,
ale věz, že ze všech povah
nejhorší je lakomec.

Lakomec má pořád málo,
sčítá jen, co koupit smí
a lítostí užírá se,
když mu někdo něco sní.

S lakomcem se dobře míti,
jalová je naděje,
až z toho, co nalakotí,
se pak někdo poměje.
zpět...