POESIE...
Básnířka a prozaička z Francovy Lhoty Vás chce touto formou seznámit se svou bohatou tvorbou
NEJNOVĚJŠÍ KNIHA...
FRANCOVA LHOTA...
Vznik obce se vztahuje pravděpodobně do druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století. V té době vznikaly poblíž zemské hranice mezi Moravou a Uhrami vesnice pro posílení obrany této hranice. Název Lhota napovídá o tom, že mnoho obcí bylo zakládáno na tzv. lhotním systému, což znamenalo, že osadníkům na nových místech byla poskytnuta lhůta (lhuota, lhota) na určitou dobu, kdy byli osvobozeni od různých dávek a povinností vůči vrchnosti.
První písemné zmínky se datují až do 15. století, kdy Lhota tvořila spolu se Senicí, Pulčínem a později zaniklou vsí Zubrůvkou malé léno s určitým vztahem k hradu a panství Brumov. Několikrát obec změnila svůj název podle svých držitelů. Jmenovala se v r.1499 Lhota, r. 1503 Dzbelov, r. 1513 Lhoty, r. 1515 Petrovská Lhota, r. 1516 Markova Lhota, r. 1521 Petrovské Lhoty a Zbelovy Lhoty, letech 1521 a 1549 Zbelovy Lhoty. Takto je jmenována obec v dokladech (Zemské desky olomoucké, Knihy púhonné) koncem 15. a v první polovině 16. století. Až od roku r. 1549, kdy tento statek převzal od Trystrama France z Háje Adam z Lomnice na Brumově je už trvale uváděna jako Francova Lhota. Svým položením při hranici velmi trpěla.
Obec Pulčiny, původně Plučiny byla založena dvakrát. První založení obce proběhlo snad už ve 13. nebo na počátku 14. století. V těch dobách zřejmě vznikl i hrad Plučiny s původní obcí, která se rozkládala pod hradem podél potoka. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1426. Majitelé hradu se střídali a v roce 1493 původní lenní statek pulčinský už patřil k hradu Burumov. V letech 1500-1520 je už v Moravských zemských deskách uvedeno hrad pustý Pulčiny, ves pustá Pulčiny.
Od roku 1980 je Pulčín součástí Francovy Lhoty a současný název je Francova Lhota, místní část Pulčín. Farností patří do Lidečka, školu a lékaře mají v Horní Lidči. Text zdroj www: Francova Lhota.
První písemné zmínky se datují až do 15. století, kdy Lhota tvořila spolu se Senicí, Pulčínem a později zaniklou vsí Zubrůvkou malé léno s určitým vztahem k hradu a panství Brumov. Několikrát obec změnila svůj název podle svých držitelů. Jmenovala se v r.1499 Lhota, r. 1503 Dzbelov, r. 1513 Lhoty, r. 1515 Petrovská Lhota, r. 1516 Markova Lhota, r. 1521 Petrovské Lhoty a Zbelovy Lhoty, letech 1521 a 1549 Zbelovy Lhoty. Takto je jmenována obec v dokladech (Zemské desky olomoucké, Knihy púhonné) koncem 15. a v první polovině 16. století. Až od roku r. 1549, kdy tento statek převzal od Trystrama France z Háje Adam z Lomnice na Brumově je už trvale uváděna jako Francova Lhota. Svým položením při hranici velmi trpěla.
Obec Pulčiny, původně Plučiny byla založena dvakrát. První založení obce proběhlo snad už ve 13. nebo na počátku 14. století. V těch dobách zřejmě vznikl i hrad Plučiny s původní obcí, která se rozkládala pod hradem podél potoka. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1426. Majitelé hradu se střídali a v roce 1493 původní lenní statek pulčinský už patřil k hradu Burumov. V letech 1500-1520 je už v Moravských zemských deskách uvedeno hrad pustý Pulčiny, ves pustá Pulčiny.
Od roku 1980 je Pulčín součástí Francovy Lhoty a současný název je Francova Lhota, místní část Pulčín. Farností patří do Lidečka, školu a lékaře mají v Horní Lidči. Text zdroj www: Francova Lhota.
.
.
* * * O AUTORCE * * *
Irena Kopecká se narodila 23. 9. 1940 a žije ve Francově Lhotě. Odstěhovala se z Příbora v prosinci 2013, kde žila 73 let. Verše píše od patnácti let. V r. 1975 se stává členkou Klubu mladých autorů v Praze. Klub po roce opouští, Praha je příliš vzdálená a Příbor opustit nechce. Vyučuje v tomto městě 25 let matematiku a chemii na ZŠ, v r. 1990 se stává ředitelkou ZŠ npor. Loma. V této funkci působí do r. 1994. Pak odchází učit do Kopřivnice na ZŠ Alšova, později do Suchdolu nad Odrou. V roce 2005 se stává členem Obce spisovatelů v Praze. Své články uveřejňuje v různých periodikách, např. v Mediu, Svědomí a jiné.
Její verše vycházely v Učitelských novinách, ve Vlastě, v Pochodni v Hradci Králové, ve zpravodaji Šrámkovy Sobotky, v ČRTU ve Frýdku-Místku, Rozkvětu Novojicka, v Regionu. Zazněly i v Českém rozhlase. Účastnila se různých literárních soutěží v Ostravě, Opavě, Frýdku-Místku, v Novém Jičíně, v Nymburku, v Tachově, v Sobotce a v Praze, kde získala
v roce 2002 I. místo v soutěži Pražská inspirace. Jejím nejmilovanějším básníkem je Fráňa Šrámek a Jaroslav Seifert.
Vydávat knižně své básně začíná v r.1996. Její první zelená básnická sbírka se jmenuje „Strom života.“ Po ní následuje růžová, lyrická sbírka „Krajiny srdce“ s ilustracemi pana Mgr. Zdeňka Babince, žlutá „Zářijová růže“ se stejným ilustrátorem, modrá „Pramínky naděje“ s ilustrátory panem Mgr. Babincem a panem Mgr. Ladislavem Borákem.
V r. 2001 vydává bílou sbírku „Příbore, lásko má“, která vychází za laskavé pomoci celé řady sponzorů u příležitosti 750 let založení města Příbora. Sbírku sama ilustruje svými barevnými fotografiemi Příbora, jak jej ona vnímá a miluje.
Ze své básnické tvorby uspořádala celou řadu literárně-hudebních večerů v Novém Jičíně,
ve Frýdku-Místku, v Kopřivnici, Štramberku a v Příboře. Dne 9. 12. 2002 připravila spolu s devíti spoluučinkujícími literární večer v Mě Muzeu v Příboře u příležitosti vydání své šesté básnické sbírky „Pavoučci myšlenek“.
V prosinci 2003 pořádá poetický večer v Příboře a představuje v pořadí sedmou básnickou sbírku pod názvem „Ze rtů píseň stéká“.
Křest očekávané knížky nejen pro děti, ale i pro dospělé, pod názvem „Pohádky“, s půvabnou ilustrací Mgr. Zdeňka Babince, proběhl dne 17. 6. 2005 ve vinárně Armanka v Příboře. V tomtéž roce píše dvě divadelní hry s pohádkovým námětem.
V září roku 2005 jí uděluje Svaz nuceně nasazených občanů v Havlíčkově Brodě pamětní list.
Dne 18. října 2005 se stává členkou Obce spisovatelů v Praze. Od března 2006 do prosince 2009 pracuje jako redaktorka časopisu Listář Kulturního sdružení Bezručův kraj ve Frýdku-Místku. Od r. 2011 spolu se svými přáteli lašským králem Z. V. Krulikovským, spisovatelem Janem Kukuczkou a Ludmilou Hanákovou zakládá časopis Lašský dostavník, ve kterém pracuje jako šéfredaktorka do roku 2013. V současnosti přispívá nejen do Lašského dostavníku, ale i do Česko-Kanadského časopisu Svědomí, do časopisu Medium a do Průhledů - občasníku obce spisovatelů.
V září roku 2005 jí uděluje Svaz nuceně nasazených občanů v Havlíčkově Brodě pamětní list.
Dne 18. října 2005 se stává členkou Obce spisovatelů v Praze. Od března 2006 do prosince 2009 pracuje jako redaktorka časopisu Listář Kulturního sdružení Bezručův kraj ve Frýdku-Místku. Od r. 2011 spolu se svými přáteli lašským králem Z. V. Krulikovským, spisovatelem Janem Kukuczkou a Ludmilou Hanákovou zakládá časopis Lašský dostavník, ve kterém pracuje jako šéfredaktorka do roku 2013. V současnosti přispívá nejen do Lašského dostavníku, ale i do Česko-Kanadského časopisu Svědomí, do časopisu Medium a do Průhledů - občasníku obce spisovatelů.
V roce 2006 vydává „Písně ze Starých Hradů“ od básnířky Marie Keblové, která zemřela před čtyřiceti sedmi lety.
Její osmá básnická sbírka vychází ve stejném roce pod názvem „Šerosvit“, ilustrovaná Mgr. Z. Babincem, kde můžeme obdivovat autorčinu zralost, čistotu a krásu myšlenek. Knihu křtí ve Starých Hradech s vnučkou básnířky paní Marií Hoferikovou, Štěpánem Rakem a Alfredem Strejčkem.
Její osmá básnická sbírka vychází ve stejném roce pod názvem „Šerosvit“, ilustrovaná Mgr. Z. Babincem, kde můžeme obdivovat autorčinu zralost, čistotu a krásu myšlenek. Knihu křtí ve Starých Hradech s vnučkou básnířky paní Marií Hoferikovou, Štěpánem Rakem a Alfredem Strejčkem.
V roce 2007 vydala dvě ucelené sbírky. První pod názvem „Remízky slov“, z níž vyzařuje moudrost a obdiv k přírodě kolem nás. O autorce zde píše spisovatel Jan Kukuczka, vedoucí Místecké Violy z Frýdku-Místku. Ve druhé knížce „Svoju pieseň mlčíte...“ se autorka vyznává z lásky k Vysokým Tatrám. Vyšla v česko-slovenském překladu především díky spolupráci s překladatelkou Bc. Zuzanou Čížikovou, Ing. Jánem Bendíkem, vedoucím odděl. kultury a sportu města Vysoké Tatry a Ing. Jánem Mokošem, primátorem města Vysoké Tatry, který knihu spolu s autorkou pokřtil růžovými lístky vrbovky v Grand Hotelu Starý Smokovec. Velmi zdařilými obrázky knížku opět ilustroval Zdeněk Babinec, ředitel ZUŠ
v Kopřivnici. Knihu jako dar obdrželi dne 14.3.2008 členové Matice slovenské včetně prezidenta Ivana Gašparoviče.
V roce 2008 vychází básnická sbírka „Ve stínu ráje“ oslavující kouzelnou krajinu Českého ráje. Už v úvodní básni se básnířka vyznává z lásky k tomuto kraji verši: S přírodou / v symbióze žiji, / mé srdce / synchronicky / s jejím bije. / Knížka má / nechť krédem je / mé empatie. (Motto). Zajímavý doslov napsal spisovatel Richard Sobotka z Rožnova Pod Radhoštěm.
V květnu 2010 pořádá autorka literární večer v refektáři muzea v Příboře a představuje veřejnosti svou novou knížku „Praštěné kantorky a roztomilé děti“. Jsou zde skutečné, humorné příběhy z padesáti let její učitelské praxe. Současně píše divadelní hru, kde jí jako scénář slouží tato kniha. Ve stejném roce vydává třináctou sbírku básní „Mešita hvězd“. A stejně jako v předchozích básních i v těchto si básnířka všímá života kolem sebe. Zajímají ji obyčejné a běžné věci, které nás dennodenně obklopují a u kterých si ani neuvědomujeme, že jsou pro nás důležité - OČI, ÚSMĚV, ale také BUDÍK, KALENDÁŘ...zajímá ji život - jeho běh se vším - i se smutkem a bolestí.
V roce 2011 přichází další básnická sbírka „Cesta za nadějí“. Vznikla v těžkém období autorčina života, ale přesto je plná naděje.
V září 2012 autorka vydává knihu „Stoleté svědectví“, v které můžeme sledovat korespondenci dvou příborských rodáků - vojáka 1. světové války Rudolfa Kalmuse svému bratru Adolfovi - v době od 11. 11. 1914 do 7. 7. 1915. Z ní poznáváme, jak důležitý byl dotek domova, jaký význam mělo citové pouto mezi dvěma bratry, jak jedině díky tomu přežívali hrůzu války každý den znova. O měsíc později vychází nová kniha „Proměny duše“, která byla spolu s knihou Stoleté svědectví pokřtěna 16. listopadu 2012 v Muzeu v Příboře. Spoluautorkou je Anna Pustowková, energetické obrázky jsou od ostravské malířky Sylvy Česlarové, ornamenty od malíře Borise Zvady z Horních Tošanovic.
V květnu 2013 vychází se spoluautorem DVD Tomášem M. Cigánkem z TV NOE její kniha „Jubilejní rok 2012 na Svatém Hostýně“, kde přibližuje čtenářům neopakovatelné chvíle korunovace Panny Marie Svatohostýnské před sto lety a oslava tohoto výročí v roce 2012. Úvod k této významné publikaci napsal olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Vydavatel je Matice Svatohostýnská. K dostání je jen na Sv. Hostýně v poutním domě č.3 na recepci.
V říjnu 2013 vydala autorka společně s fotografem Rudolfem Jarnotem knihu „František Juraň - Oživil kámen, kovu dal řeč“. Juraň se narodil v roce 1870 v Příboře, kde také vychodil obecnou školu. Pak se stal studentem C. K. odborné školy pro umělecký průmysl ve zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí...
Takto nějak začíná poutavé vyprávění o uměleckém sochaři z Příbora, který své tvůrčí schopnosti úspěšně prezentoval v pěti zemích světa. Je samozřejmostí, že ovládal i jazyky, jimiž se v nich hovořilo. Mluvil německy, rusky, italsky, maďarsky, anglicky. Vždy se ale rád vracel do rodného města. Měl silné sociální cítění. Ve Filadelfii rozhoupával Zvon svobody při vyhlášení československé samostatnosti 26. října 1918. Vytvořil celou řadu plastik, reliéfů, pomník a sousoší. Byl to velmi skromný, pilný, laskavý člověk a velký umělec.
Literárně-hudební večer proběhl 24. 10. 2013 v refektáři bývalého piaristického kláštera, kde vystoupilo 9 učinkujících.
Takto nějak začíná poutavé vyprávění o uměleckém sochaři z Příbora, který své tvůrčí schopnosti úspěšně prezentoval v pěti zemích světa. Je samozřejmostí, že ovládal i jazyky, jimiž se v nich hovořilo. Mluvil německy, rusky, italsky, maďarsky, anglicky. Vždy se ale rád vracel do rodného města. Měl silné sociální cítění. Ve Filadelfii rozhoupával Zvon svobody při vyhlášení československé samostatnosti 26. října 1918. Vytvořil celou řadu plastik, reliéfů, pomník a sousoší. Byl to velmi skromný, pilný, laskavý člověk a velký umělec.
Literárně-hudební večer proběhl 24. 10. 2013 v refektáři bývalého piaristického kláštera, kde vystoupilo 9 učinkujících.
V listopadu 2013 vyšla kniha povídek „Proměny mysli“, která je volným pokračováním Proměn duše. Spoluautorkou je Anna Pustowková. Léčivé energetické obrázky nakreslila populární ostravská malířka Sylva Česlarová, ilustrace jsou z dílny známého malíře Borise Zvady. Jde o léčivou knihu, která by neměla chybět nikomu, kdo se chce posunout výš na své duchovní cestě.
I při této příležitosti proběhl v refektáři poslední literárně-hudební večer, který v Příboře básnířka spolu s dalšími devíti recitátory a hudebníky uspořádala. Bylo to její rozloučení s příborským publikem před jejím odstěhováním do Francovy Lhoty.
I při této příležitosti proběhl v refektáři poslední literárně-hudební večer, který v Příboře básnířka spolu s dalšími devíti recitátory a hudebníky uspořádala. Bylo to její rozloučení s příborským publikem před jejím odstěhováním do Francovy Lhoty.
V roce 2015 vychází její nová kniha „Proměny člověka“, kterou konzultuje s Annou Pustowkovou. Ilustrace jsou od známé ostravské malířky Sylvy Česlarové. Autorem ornamentů je malíř Boris Zvada z Horních Tošanovic.
V roce 2016 vychází nová kniha pohádek „O vílách, skřítcích a vodníčcích“, inspirovaná pohádkovými bytostmi žijícími ve Francově Lhotě. Knihu doplnil půvabnými obrázky ředitel ZUŠ E. F. Buriana v Kopřivnici, Zdeněk Babinec.
V roce 2017 vychází nová kniha „Nikdy nejsi sám“. Většina povídek se vztahuje k autorčinu dětství, které prožila v Příboře. Objevují se tady ale i příhody ze současného života. Některé nás nutí k úsměvu, jiné k pláči. Každý příběh je uveden moudrým rčením našich či světových osobností. Kniha motivuje čtenáře k pročistění mysli a duše.
Krásně ji doplňuje šest barevných fotografií obrazů květin libhošťského malíře, pana Miroslava Hanzelky. Kniha má tvrdé desky, má 132 stran, obsahuje 63 povídek a 16 fotografií z autorčina archivu. Má velmi dobrý ohlas, je z ní cítit autorčina životní moudrost a láska k přírodě a k lidem.
Ke konci roku 2018 za vámi přichází dvacátá šestá knížka „Příběhy z Valašska“. Obsahuje devadesát povídek podle vyprávění autorů většinou z Francovy Lhoty. Můžete v ní sledovat život a zvyky na Valašsku. Takřka všechny příběhy jsou nejen pravdivé, ale i humorné. Copak to není nejlepší lék na všechna trápení?
V roce 2020 můžete objevit dvacátou sedmou knížku „Kapky rosy“. Jsou to povídky ze života. On je totiž nejlepší vypravěč, jak je známo paní Kopecké, autor událostí nečekaných, někdy smutných, jindy veselých, úsměvných i bolestných. Možná se z nich máme něčemu naučit, abychom pochopili jeho zákony. Jaké? Ty už objeví každý sám, bude-li chtít.
V roce 2021 vydala knihu „Doteky“, která obsahuje 90 nových lyrických básní s kouzelnými fotografiemi Petra Hájka. Kniha jako celek tvoří nádhernou jednotu.
V měsíci červenci 2022 vychází 29. knížka s názvem „Švrčina a Skřivánek“. Pojednává o panu učiteli Milanu Švrčinovi, který celý svůj život zasvětil folkloru. Jde o velmi zajímavou beletrii.
Ke konci roku 2023 vyšla kniha „Nevšední všednosti“. Vypráví o tom, jak vypadalo školství před šedesáti lety. V šedesáti příbězích můžeme sledovat vztah mezi učitelem, žákem a rodiči. Budeme svědky příhod mladé studentky na cestě za svým přáním stát se učitelkou i jejím poznáním, jak se liší teorie od skutečného života.