ÚVOD O AUTORCE PŘEHLED TVORBY UKÁZKY AKTUALITY FOTOGALERIE OHLASY POZVÁNKA KONTAKTY
.
.
* * * SVOJU PIESEŇ MLČÍTE... * * *
HOTEL V TATRANSKÉ LOMNICI
Hudba mě o tanec požádala.
Proč ne, řekla jsem
a sen se skutkem stal,
ač nohy byly pod stolem,
valčík mě do tance vzal.
Hlavu jsem opřela
o měkké prázdno,
snad oči přivřela,
co já vím,
stuhou tónů omotaná
ve snění se rozpouštím.
VYSOKÝM TATRÁM
Vidím Vás
svým třetím okem,
blízce vzdálené,
zaťaté do epitelu buněk.
Svou píseň mlčíte.
Netřeba slov,
jste-li komůrkou štěstí.
A vy to víte.
BALKON HOTELU PANDA
Uřknutá úplňkem
virózou noci se chvěji
zbylé stromy
vstoje spí.
Za nadějí
šplhám po jejich větvích
svýma očima.

Stromům to jedno je,
ani lísteček
se nechvěje.
Hvězda padá,
volám na ni,
mám tě ráda,
nehasni!
Neslyšela,
uhasla,
jak krásný sen
v srdci zšeřelém.
zpět...